Hledej
Frývaldovská stávka
Dalším z řady dělnických protestů, které proběhly v Československu v době vrůstající nespokojenosti dělnictva na pozadí hospodářské krize třicátých let 20. století, který skončil krveprolitím (viz také Duchcovská stávka a Rudé letnice v Radotíně), byla Frývaldovská stávka. Pochod kamenických dělníků zaměřený proti snižování mezd a propouštění se konal 25. listopadu 1931 v okolí okresního města Frývaldov (dnešní Jeseník). Protest svými požadavky na zlepšení či alespoň udržení pracovních podmínek navázal na úspěšnou jesenickou stávku v obci Vápenné, kde počátkem listopadu 1931 poté, co majitelé místní vápenky ohlásili desetiprocentní snížení mezd a dělníci v reakci na to vstoupili do stávky, byly dělnické požadavky vyslyšeny a majitelé museli ohlášené snížení mezd odvolat (1).
Stávka byla svolána na základě provolání dělníků frývaldovského okresu z 22. listopadu, které vyzývalo „k odboji proti snižování mezd a propouštění“ (2), a za vzor si bralo právě předchozí stávku: „Dělníci z vápenky v Zighraticích ukázali nám cestu, kterou musíme jít. Odrazili bojem útok na mzdy a my musíme také použít takové taktiky.“(3) Cílem protestu bylo město Frývaldov, do nějž proudili protestující dělníci ze dvou hlavních směrů – z obce Vápenné a z obcí Mikulovice a Supíkovice. Právě první proud demonstrantů byl na křižovatce u Dolní Lipové zastaven střelbou četníků, po níž zůstalo na dlažbě ležet šest mrtvých a desítky raněných. Dva těžce ranění potom zemřeli při převozu do nemocnice (4). Všichni zesnulí dělníci byli německé národnosti. Skutečnost, kdo jako první přistoupil k násilným prostředkům, se ihned po události stala předmětem sporů – oficiální verze byla taková, že dělníci začali jako první házet po četnících kamení, zatímco z pohledu dělníků byli jednoznačnými viníky střetu vykonavatelé státní moci.
Incident, při němž došlo ke střelbě do dělníků, byl daného roku již čtvrtým násilným střetnutím mezi pracujícími a zástupci státu (5). Událost iniciovala mohutné protesty po celé republice a na jejich základě byly posléze požadavky dělníků přijaty – podnikatelé museli odvolat hrozbu výpovědí a snížení mezd (6). Násilný střet otřásl všemi vrstvami obyvatelstva; vedle dělníků, pracujících a politiků se k němu vyjadřovali i četní intelektuálové a umělci, například Zdeněk Nejedlý, F. X. Šalda, Bedřich Václavek, Julius Fučík, Vítězslav Nezval a další. Hned v roce 1931 byla vypsána soutěž na pomník frývaldovským obětem, vítězný návrh (který ale nakonec nebyl realizován) předložil známý sochař Zdeněk Pešánek. Autorem pozdější realizace (1961), která stojí v parku u křižovatky silnic Jeseník – Hanušovice – Javorník dodnes, byl sochař Rudolf Doležal.
Srážka vyvolala bouřlivé reakce také na politické scéně napříč celým politickým spektrem. Na stranu dělníků se jednoznačně postavili zástupci KSČ, projevy k poslancům hned v den incidentu pronesli mezi jinými i Klement Gottwald a Antonín Zápotocký (7). Klement Gottwald potom jménem ÚV KSČ pronesl plamenný projev nad otevřeným hrobem padlých dělníků, který zakončil slovy „Nedopřejeme si dřív pokoje, dokud nebude skolen váš vrah, kapitalistický systém!“ (8)
(1) Zdeněk FILIP, Frývaldov 1931, Šumperk 1967.
(2) Julius FUČÍK, Frývaldov 1931, Olomouc 1956, s. 10.
(3) Julius FUČÍK, Frývaldov 1931, s. 11.
(4) Z. FILIP, Frývaldov 1931.
(5) Viz Oldřich JAROŠ – Věra JAROŠOVÁ, Frývaldovská stávka, Ostrava 1961, s. 61.
(6) Z. FILIP, Frývaldov 1931.
(7) Z. FILIP, Frývaldov 1931, s. 61–103.
(8) Z. FILIP, Frývaldov 1931, s. 88-89.
Obr.: Fotografie Pohled do expozice Muzea Klementa Gottwalda v Praze (výřez). Národní muzeum, H11F_35507. Pohled na sousoší Čelo dělnické stávky sochařky Ireny Sedlecké-Kodymové, které odkazuje na Frývaldovskou stávku.
Frývaldovská stávka
Dalším z řady dělnických protestů, které proběhly v Československu v době vrůstající nespokojenosti dělnictva na pozadí hospodářské krize třicátých let 20. století, který skončil krveprolitím (viz také Duchcovská stávka a Rudé letnice v Radotíně), byla Frývaldovská stávka. Pochod kamenických dělníků zaměřený proti snižování mezd a propouštění se konal 25. listopadu 1931 v okolí okresního města Frývaldov (dnešní Jeseník). Protest svými požadavky na zlepšení či alespoň udržení pracovních podmínek navázal na úspěšnou jesenickou stávku v obci Vápenné, kde počátkem listopadu 1931 poté, co majitelé místní vápenky ohlásili desetiprocentní snížení mezd a dělníci v reakci na to vstoupili do stávky, byly dělnické požadavky vyslyšeny a majitelé museli ohlášené snížení mezd odvolat (1).
Stávka byla svolána na základě provolání dělníků frývaldovského okresu z 22. listopadu, které vyzývalo „k odboji proti snižování mezd a propouštění“ (2), a za vzor si bralo právě předchozí stávku: „Dělníci z vápenky v Zighraticích ukázali nám cestu, kterou musíme jít. Odrazili bojem útok na mzdy a my musíme také použít takové taktiky.“(3) Cílem protestu bylo město Frývaldov, do nějž proudili protestující dělníci ze dvou hlavních směrů – z obce Vápenné a z obcí Mikulovice a Supíkovice. Právě první proud demonstrantů byl na křižovatce u Dolní Lipové zastaven střelbou četníků, po níž zůstalo na dlažbě ležet šest mrtvých a desítky raněných. Dva těžce ranění potom zemřeli při převozu do nemocnice (4). Všichni zesnulí dělníci byli německé národnosti. Skutečnost, kdo jako první přistoupil k násilným prostředkům, se ihned po události stala předmětem sporů – oficiální verze byla taková, že dělníci začali jako první házet po četnících kamení, zatímco z pohledu dělníků byli jednoznačnými viníky střetu vykonavatelé státní moci.
Incident, při němž došlo ke střelbě do dělníků, byl daného roku již čtvrtým násilným střetnutím mezi pracujícími a zástupci státu (5). Událost iniciovala mohutné protesty po celé republice a na jejich základě byly posléze požadavky dělníků přijaty – podnikatelé museli odvolat hrozbu výpovědí a snížení mezd (6). Násilný střet otřásl všemi vrstvami obyvatelstva; vedle dělníků, pracujících a politiků se k němu vyjadřovali i četní intelektuálové a umělci, například Zdeněk Nejedlý, F. X. Šalda, Bedřich Václavek, Julius Fučík, Vítězslav Nezval a další. Hned v roce 1931 byla vypsána soutěž na pomník frývaldovským obětem, vítězný návrh (který ale nakonec nebyl realizován) předložil známý sochař Zdeněk Pešánek. Autorem pozdější realizace (1961), která stojí v parku u křižovatky silnic Jeseník – Hanušovice – Javorník dodnes, byl sochař Rudolf Doležal.
Srážka vyvolala bouřlivé reakce také na politické scéně napříč celým politickým spektrem. Na stranu dělníků se jednoznačně postavili zástupci KSČ, projevy k poslancům hned v den incidentu pronesli mezi jinými i Klement Gottwald a Antonín Zápotocký (7). Klement Gottwald potom jménem ÚV KSČ pronesl plamenný projev nad otevřeným hrobem padlých dělníků, který zakončil slovy „Nedopřejeme si dřív pokoje, dokud nebude skolen váš vrah, kapitalistický systém!“ (8)