Karla Pfeiferová (23. března 1886 ve Vysokém nad Jizerou – 25. prosince 1969 v Praze), komunistická a odborová funkcionářka.
Pocházela z chudé česko-německé rodiny. Od 14 let pracovala v textilní továrně. Pod vlivem strádání a zostření sociálních konfliktů za I. světové války vstoupila do sociálně demokratické Unie textilního dělnictva, radikální smýšlení ji potom zavedlo do řad KSČ a Rudých odborů. V roce 1929 byla zvolena do ÚV KSČ, v letech 1935–38 zastupovala tuto stranu jako senátorka. Působila též v odborovém oddělení ÚV KSČ. Jako funkcionářka (od roku 1921) a předsedkyně (od 1931) rudého odborového svazu textilních dělníků se účastnila mnoha stávek a dalších protestních akcí. II. světovou válku strávila v londýnském exilu. Po válce se stala předsedkyní Svazu zaměstnanců v průmyslu textilním a kožařském, v roce 1949 tajemnicí Mezinárodního odborového sdružení kožařů při Světové odborové federaci. Málokterá žena dosáhla tehdy takového postavení. V únoru 1951 však znenadání rezignovala na svou předsednickou funkci. Existovaly pro to dva důvody. Vyčítalo se jí, že se během londýnského pobytu i po válce stýkala s Ottou Šlingem, který byl právě obviněn z protistátního spiknutí. Druhé provinění spočívalo v tom, že se jí nepodařilo přesvědčit všechny členy svého svazu, aby rezignovali na deputát, jak v roce 1950 rozhodlo představenstvo Ústřední rady odborů. Proti zrušení deputátu se stavělo zejména dělnictvo brněnských továren. Přitom Pfeiferová byla poslankyní právě za brněnský kraj. Za takové situace jí stranické orgány doporučily rezignovat. I po tomto náhlém konci kariéry působila v nižších stranických funkcích, psala paměti, spolupracovala na dějinách odborů.
Karla Pfeiferová (23. března 1886 ve Vysokém nad Jizerou – 25. prosince 1969 v Praze), komunistická a odborová funkcionářka.
Pocházela z chudé česko-německé rodiny. Od 14 let pracovala v textilní továrně. Pod vlivem strádání a zostření sociálních konfliktů za I. světové války vstoupila do sociálně demokratické Unie textilního dělnictva, radikální smýšlení ji potom zavedlo do řad KSČ a Rudých odborů. V roce 1929 byla zvolena do ÚV KSČ, v letech 1935–38 zastupovala tuto stranu jako senátorka. Působila též v odborovém oddělení ÚV KSČ. Jako funkcionářka (od roku 1921) a předsedkyně (od 1931) rudého odborového svazu textilních dělníků se účastnila mnoha stávek a dalších protestních akcí. II. světovou válku strávila v londýnském exilu. Po válce se stala předsedkyní Svazu zaměstnanců v průmyslu textilním a kožařském, v roce 1949 tajemnicí Mezinárodního odborového sdružení kožařů při Světové odborové federaci. Málokterá žena dosáhla tehdy takového postavení. V únoru 1951 však znenadání rezignovala na svou předsednickou funkci. Existovaly pro to dva důvody. Vyčítalo se jí, že se během londýnského pobytu i po válce stýkala s Ottou Šlingem, který byl právě obviněn z protistátního spiknutí. Druhé provinění spočívalo v tom, že se jí nepodařilo přesvědčit všechny členy svého svazu, aby rezignovali na deputát, jak v roce 1950 rozhodlo představenstvo Ústřední rady odborů. Proti zrušení deputátu se stavělo zejména dělnictvo brněnských továren. Přitom Pfeiferová byla poslankyní právě za brněnský kraj. Za takové situace jí stranické orgány doporučily rezignovat. I po tomto náhlém konci kariéry působila v nižších stranických funkcích, psala paměti, spolupracovala na dějinách odborů.