Rudé právo začalo vycházet nejdříve jako periodikum levice sociální demokracie a po osamostatnění Komunistické strany Československa v roce 1921 jako její ústřední orgán. Od počátku vycházel i Večerník Rudého práva, později přejmenovaný na Rudý večerník. V meziválečném období nedosahovaly tyto tituly vysokého nákladu a často byly v dobách zákazů doplňovány ilegálními tiskovinami. V období protektorátu potom vycházelo ilegálně i samotné Rudé Právo. Po osvobození se stalo novinami s nejvyšším nákladem (500 000) a v této pozici bylo udržováno až do roku 1989 (nejvyššího nákladu přes milion výtisků dosáhlo v 60. letech). Po sloučení Komunistické strany s Československou sociální demokracií v roce 1948 začali Rudé právo dostávat i předplatitelé Práva lidu. V roce 1990 přešlo vydávání na akciovou společnost Borgis vlastněnou redaktory a v roce 1995 byl název zkrácen na Právo (1).
Rudé právo začalo vycházet nejdříve jako periodikum levice sociální demokracie a po osamostatnění Komunistické strany Československa v roce 1921 jako její ústřední orgán. Od počátku vycházel i Večerník Rudého práva, později přejmenovaný na Rudý večerník. V meziválečném období nedosahovaly tyto tituly vysokého nákladu a často byly v dobách zákazů doplňovány ilegálními tiskovinami. V období protektorátu potom vycházelo ilegálně i samotné Rudé Právo. Po osvobození se stalo novinami s nejvyšším nákladem (500 000) a v této pozici bylo udržováno až do roku 1989 (nejvyššího nákladu přes milion výtisků dosáhlo v 60. letech). Po sloučení Komunistické strany s Československou sociální demokracií v roce 1948 začali Rudé právo dostávat i předplatitelé Práva lidu. V roce 1990 přešlo vydávání na akciovou společnost Borgis vlastněnou redaktory a v roce 1995 byl název zkrácen na Právo (1).