Šlo o plán aktivizace a nové orientace kulturně osvětové práce na počátku 50. let; počátek systematického využívání osvěty pro budování socialismu.
Soběslavský plán kulturně výchovné osvětové činnosti vyhlásil 30. července 1950 na sjezdu osvětových pracovníků v Soběslavi ministr kultury a informací Václav Kopecký. Ve svém projevu nejprve ocenil působení osvětových pracovníků, kteří ve shodě se závěry IX. sjezdu KSČ (1949) sehráli velkou úlohu v úsilí o „ideovou převýchovu národa a získání širokých mas lidu pro socialistickou ideologii“. Tento „boj o duši národa“ se zaměřoval především na venkov, kde pod heslem „S osvětou do vesnic“ byly potírány „úporné vlivy církevní reakce“, a na mládež, kterou na nový život měla připravit kromě vlastní kulturní činnosti i podpora tělovýchovy a sportu. Novým prvkem v osvětové činnosti byla i pevná vazba na orgány lidové správy a systematičnost, plánovitost, tak odlišná od neuspořádanosti, chaotičnosti dřívějšího, buržoazního osvětářství.
Proto ministr Kopecký vyzval všechny osvětové pracovníky, aby pro nejbližší dobu a rok 1951 připravili plán své kulturně výchovné činnosti a přijali ho formou závazku vůči příslušnému národnímu výboru. Z dílčích plánů se pak měly sestavit celkové plány na úrovni obce, okresu, kraje i celého státu.
Kopecký vymezil i základní úkoly, které měly plány obsahovat: Kulturně výchovná činnost se měla orientovat na pomoc lidu při budování socialismu a boji o mír, šířit vědecký světový názor či vytvářet nové formy společenského života – např. budováním zařízení, která odstraní rozdíl mezi městem a vesnicí (tj. kulturních klubů, osvětových domů apod.) Ministr také ukládal osvětovým pracovníkům, aby se podíleli na výstavbě osvětového aparátu lidové správy (Osvětové besedy, veřejné lidové knihovny, místní rozhlas) a koordinovali veřejnou činnost dobrovolných kulturně osvětových složek. Stranou zájmu neměla zůstat ani pomoc občanům jiných národností (tedy Polákům, Maďarům, Němcům) a rekrutování kádrů pro osvětovou péči.
To mělo podle ministra Kopeckého přispět k provedení velkých úkolů socialistické výstavby, revoluční proměny naší vesnice a k výchově „nového člověka, předurčeného žít ve štěstí a blahu“.
Šlo o plán aktivizace a nové orientace kulturně osvětové práce na počátku 50. let; počátek systematického využívání osvěty pro budování socialismu.
Soběslavský plán kulturně výchovné osvětové činnosti vyhlásil 30. července 1950 na sjezdu osvětových pracovníků v Soběslavi ministr kultury a informací Václav Kopecký. Ve svém projevu nejprve ocenil působení osvětových pracovníků, kteří ve shodě se závěry IX. sjezdu KSČ (1949) sehráli velkou úlohu v úsilí o „ideovou převýchovu národa a získání širokých mas lidu pro socialistickou ideologii“. Tento „boj o duši národa“ se zaměřoval především na venkov, kde pod heslem „S osvětou do vesnic“ byly potírány „úporné vlivy církevní reakce“, a na mládež, kterou na nový život měla připravit kromě vlastní kulturní činnosti i podpora tělovýchovy a sportu. Novým prvkem v osvětové činnosti byla i pevná vazba na orgány lidové správy a systematičnost, plánovitost, tak odlišná od neuspořádanosti, chaotičnosti dřívějšího, buržoazního osvětářství.
Proto ministr Kopecký vyzval všechny osvětové pracovníky, aby pro nejbližší dobu a rok 1951 připravili plán své kulturně výchovné činnosti a přijali ho formou závazku vůči příslušnému národnímu výboru. Z dílčích plánů se pak měly sestavit celkové plány na úrovni obce, okresu, kraje i celého státu.
Kopecký vymezil i základní úkoly, které měly plány obsahovat: Kulturně výchovná činnost se měla orientovat na pomoc lidu při budování socialismu a boji o mír, šířit vědecký světový názor či vytvářet nové formy společenského života – např. budováním zařízení, která odstraní rozdíl mezi městem a vesnicí (tj. kulturních klubů, osvětových domů apod.) Ministr také ukládal osvětovým pracovníkům, aby se podíleli na výstavbě osvětového aparátu lidové správy (Osvětové besedy, veřejné lidové knihovny, místní rozhlas) a koordinovali veřejnou činnost dobrovolných kulturně osvětových složek. Stranou zájmu neměla zůstat ani pomoc občanům jiných národností (tedy Polákům, Maďarům, Němcům) a rekrutování kádrů pro osvětovou péči.
To mělo podle ministra Kopeckého přispět k provedení velkých úkolů socialistické výstavby, revoluční proměny naší vesnice a k výchově „nového člověka, předurčeného žít ve štěstí a blahu“.