O vybudování pražské Stalinovy sochy se sice rozhodlo už během září 1945 na zasedání Ústředního národního výboru hl. m. Prahy, ale k uskutečnění přistoupil až poúnorový režim v období gigantománie spojené s tzv. kultem osobnosti. Architektonicko-sochařská soutěž na vítězný návrh byla vypsána v dubnu 1949, a to do prostoru Letné.
V prosinci 1949 vrcholily rozsáhlé akce spojené s oslavou Stalinových sedmdesátin a jednou z hlavních událostí bylo položení základních kamenů (ze všech krajů ČSR) budoucího pomníku. K realizaci byl nakonec vybrán návrh O. Švece a manželů Štursových, na stavbu dohlížel vládní výbor s předsedou A. Zápotockým. Za materiál byla zvolena kvalitní liberecká žula. Sochař Švec se spolu s pomocníky potýkal nejprve s metrovým a posléze třímetrovým modelem sousoší (zvlášť se modelovala Stalinova hlava) – tato předloha se pak ještě pětkrát zvětšovala do kamene.
První výkopy na letenském staveništi nastaly na jaře 1952 a realizaci brzdil chronický nedostatek pracovních sil, materiálu i techniky. Dlouho očekávané slavnostní odhalení nakonec proběhlo až 1. května 1955, a to bez účasti hlavního autora, neboť O. Švec spáchal sebevraždu krátce předtím. Žulový masiv pomníku byl pro přicházející návštěvníky jakýmsi komplexním poselstvím. Nalézáme zde atributy moudrosti (kniha ve Stalinově ruce), vědy (postava Mičurina), vítězství (vlající prapory) atd. V neposlední řadě se monument stal terčem lidového humoru, brzy se začaly šířit zkazky o „frontě na maso“.
Po XX. sjezdu KSSS v únoru 1956 se šířila vlna destalinizace, nicméně pražský pomník zatím odolal. Jako neudržitelná se ukázala letenská stavba po dalším kole boje se Stalinovým odkazem na XXII. sjezdu KSSS (říjen 1961). Listopadové plénum ÚV KSČ poslušně přijalo závěry sjezdu a rozhodlo o odstranění sousoší do konce roku 1962. Snaha zachovat alespoň části pomníku se ukázala jako nereálná, a tak od srpna probíhaly přípravy k demolici, která představovala oříšek i pro zkušené střelmistry. Hlavní odstřely proběhly ve třech fázích na podzim 1962, část rozdrceného materiálu byla zahrnuta do podzemí. Po skončení úklidových prací se ještě v šedesátých letech měla začít stavět nová budova památníku, k tomu už ale nedošlo. V roce 1991 byl na původní sokl nainstalován pětadvacetimetrový metronom od V. K. Nováka, který je čas od času doplněn reklamními či volebními motivy.
O vybudování pražské Stalinovy sochy se sice rozhodlo už během září 1945 na zasedání Ústředního národního výboru hl. m. Prahy, ale k uskutečnění přistoupil až poúnorový režim v období gigantománie spojené s tzv. kultem osobnosti. Architektonicko-sochařská soutěž na vítězný návrh byla vypsána v dubnu 1949, a to do prostoru Letné.
V prosinci 1949 vrcholily rozsáhlé akce spojené s oslavou Stalinových sedmdesátin a jednou z hlavních událostí bylo položení základních kamenů (ze všech krajů ČSR) budoucího pomníku. K realizaci byl nakonec vybrán návrh O. Švece a manželů Štursových, na stavbu dohlížel vládní výbor s předsedou A. Zápotockým. Za materiál byla zvolena kvalitní liberecká žula. Sochař Švec se spolu s pomocníky potýkal nejprve s metrovým a posléze třímetrovým modelem sousoší (zvlášť se modelovala Stalinova hlava) – tato předloha se pak ještě pětkrát zvětšovala do kamene.
První výkopy na letenském staveništi nastaly na jaře 1952 a realizaci brzdil chronický nedostatek pracovních sil, materiálu i techniky. Dlouho očekávané slavnostní odhalení nakonec proběhlo až 1. května 1955, a to bez účasti hlavního autora, neboť O. Švec spáchal sebevraždu krátce předtím. Žulový masiv pomníku byl pro přicházející návštěvníky jakýmsi komplexním poselstvím. Nalézáme zde atributy moudrosti (kniha ve Stalinově ruce), vědy (postava Mičurina), vítězství (vlající prapory) atd. V neposlední řadě se monument stal terčem lidového humoru, brzy se začaly šířit zkazky o „frontě na maso“.
Po XX. sjezdu KSSS v únoru 1956 se šířila vlna destalinizace, nicméně pražský pomník zatím odolal. Jako neudržitelná se ukázala letenská stavba po dalším kole boje se Stalinovým odkazem na XXII. sjezdu KSSS (říjen 1961). Listopadové plénum ÚV KSČ poslušně přijalo závěry sjezdu a rozhodlo o odstranění sousoší do konce roku 1962. Snaha zachovat alespoň části pomníku se ukázala jako nereálná, a tak od srpna probíhaly přípravy k demolici, která představovala oříšek i pro zkušené střelmistry. Hlavní odstřely proběhly ve třech fázích na podzim 1962, část rozdrceného materiálu byla zahrnuta do podzemí. Po skončení úklidových prací se ještě v šedesátých letech měla začít stavět nová budova památníku, k tomu už ale nedošlo. V roce 1991 byl na původní sokl nainstalován pětadvacetimetrový metronom od V. K. Nováka, který je čas od času doplněn reklamními či volebními motivy.