Zdeněk Nejedlý (1878–1962) byl československý komunisticky orientovaný historik a ministr školství. Vystudoval Filozofickou fakultu české části Karlo-Ferdinandovy Univerzity v Praze a v období monarchie se profiloval v akademické sféře. Před první světovou válkou publikoval několik statí zaměřených zejména na dílo Tomáše Garrigue Masaryka, Bedřicha Smetany a dějiny města Litomyšl, odborně se zaměřoval zejména na osobnosti spjaté s českým národním obrozením. Jeho díla však po celý život vynikala snahou o propojení se současným stavem společnosti.
Ve 20. letech se podílel na vzniku a vedení několika levicově orientovaných literárních organizací a redigoval několik časopisů určených pro komunisticky smýšlející intelektuály. Po okupaci emigroval do Sovětského svazu, kde dále pokračoval ve své akademické činnosti a kde se rovněž stal členem komunistické strany. Byl ministrem školství v první poválečné vládě Zdeňka Fierliengera a později také ve druhé vládě Klementa Gottwalda a vládě Antonína Zápotockého. Významně zasáhl do tvorby osnov nového režimu pro výuku českých dějin (zejm. glorifikací husitství jako předstupně komunismu) a jeho vliv se propsal i do kulturní a muzejní sféry (1).
Zdeněk Nejedlý (1878–1962) byl československý komunisticky orientovaný historik a ministr školství. Vystudoval Filozofickou fakultu české části Karlo-Ferdinandovy Univerzity v Praze a v období monarchie se profiloval v akademické sféře. Před první světovou válkou publikoval několik statí zaměřených zejména na dílo Tomáše Garrigue Masaryka, Bedřicha Smetany a dějiny města Litomyšl, odborně se zaměřoval zejména na osobnosti spjaté s českým národním obrozením. Jeho díla však po celý život vynikala snahou o propojení se současným stavem společnosti.
Ve 20. letech se podílel na vzniku a vedení několika levicově orientovaných literárních organizací a redigoval několik časopisů určených pro komunisticky smýšlející intelektuály. Po okupaci emigroval do Sovětského svazu, kde dále pokračoval ve své akademické činnosti a kde se rovněž stal členem komunistické strany. Byl ministrem školství v první poválečné vládě Zdeňka Fierliengera a později také ve druhé vládě Klementa Gottwalda a vládě Antonína Zápotockého. Významně zasáhl do tvorby osnov nového režimu pro výuku českých dějin (zejm. glorifikací husitství jako předstupně komunismu) a jeho vliv se propsal i do kulturní a muzejní sféry (1).