První strana originálního motáku Fučíkovy Reportáže.

Jedna z vitrín expozice byla věnována příběhu originálního textu Reportáže, psané na oprátce. Vystaveny byly jak skla s původními vězeňskými motáky skutečně psanými, jak prokázal kriminalistický posudek z roku 1990, rukou Julia Fučíka a neobsahujícími zásahy žádných dalších osob, tak dvě verze prvotních strojopisných přepisů – starší se zásahy černou tužkou a zřejmě o několik měsíců mladší se zásahy zeleným perem. Je pravděpodobné, že strojopisy pořídila sama Gusta Fučíková a k cenzorním zásahům v nich došlo z jejího vlastního rozhodnutí a následně po domluvě s Ústředním výborem strany.

Změny v textu byly několikerého rázu: jednak byla vypuštěna téměř stránka a půl ze samotného závěru Reportáže, v němž Fučík připouští, že na gestapu mluvil a vysvětluje povahu a okolnosti tohoto svého „mluvení“; dále byly vyškrtnuty další pasáže jako například připomínka pochodu německých komunistů během oslav Prvního máje v Berlíně či zmínka o sudetských Němcích a „neblahé národnostní politice“ předválečného Československa. Vedle výše jmenovaných úprav, které značně měnily obsah knihy a její celkové vyznění, prošel text redakčními úpravami, které snad více odpovídaly legitimní editorské praxi a týkaly se vybraných slovních obratů či pravopisných verzí. A nakonec zde byly v některých vydáních upravena jména osob: jméno Fučíkem zvoleného archetypálního zrádce Klecana bylo změněno na Mirek a v pozdějších vydáních byly na žádost pozůstalého vypuštěny kritické zmínky o účastnících odboje Pokorného a Pixové.

Je ovšem příznačné, že textové varianty jednotlivých českých vydání se od sebe často liší a teprve Janáčkem připravené kritické vydání s komentářem umožnilo určité srovnání.