Výstava ReporTvář Julia Fučíka sledovala – jak již její titul napovídá – dvě hlavní tématické linie. Prvním sledovaným tématem bylo poslední literární dílo komunistického novináře, ve skrytu psané na útržky toaletního papíru v pankrácké věznici v první polovině roku 1943, představující výchozí platformu pro budování fučíkovského mytologie, a druhým pak Fučíkova „tvář“, či spíše způsoby její vizuální prezentace ve veřejném prostoru. Vedle samotné Reportáže právě prezentace Fučíkovy tváře sehrála zásadní roli v utváření fučíkovského kultu a zároveň nesla výrazné stopy vlivu jednoho z prvních poválečných portrétů Julia Fučíka – proslulé uhlové kresby, již Max Švabinský vytvořil na žádost Gusty Fučíkové v roce 1950.